OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První a nepostradatelná otázka: zkus prozradit něco málo z historie kapely, veselé historky jsou vítány.
Úplně od začátku? No, všechno se začalo odvíjet někdy v lednu roku 2000, kdy jsem se nejprve jako sólový zpěvák, později jako zpívající kytarista, přidal k příborským Greedy Invalid. Postupem času a s nutnou změnou sestavy se ten původní, nepříliš komplikovaný, doom rock Greedy proměnil v to, co nyní hrajeme v GALACTIC INDUSTRY. S tímto novým repertoárem jsme pod zkráceným názvem G. I. loni absolvovali soutěž Rock Made In Gambrinus a Noc plnou hvězd. To už s námi hráli baskytarista Andy a klávesák Vlad (jinak Sacrist), kteří tvoří společně se mnou základní kameny dnešní sestavy GALACTIC INDUSTRY.
Ale ta zkratka moc dlouho nevydržela…
Jo, hned v červenci totiž přišel rozhodující zlom, který však nepatří k velmi veselým historkám, po kterých si zrovna bažil. Spíš jakoby vypadl z nějaké krajně ulítlé tragikomedie. Po semifinále RMIG v červenci 2001 se totiž polovina kapely (náhle?) rozhodla nepokračovat ve vytýčené moderní linii a zvolila raději návrat ke starému hudebnímu obsahu i názvu Greedy Invalid. Takže nám vlastně dali padáka z neexistující kapely!!! No nevím, jestli je to humorné, každopádně ale důležité pro budoucnost.
Ten rozchod se asi bez emocí neobešel, což?
„No neproběhl zrovna v poklidné atmosféře. Nicméně s odstupem času to dnes paradoxně vnímám velmi pozitivně - kdybychom pokračovali společně, bylo by to pro obě strany jen a pouze zbytečné trápení, které by stejně k ničemu nevedlo. Krátce po osudné události jsme navíc získali skvělého bubeníka Ladise z Hypnotic Scenery, takže jsme personálně hodně posílili. Abych byl úplný, nedávno se k nám přidal ještě druhý kytarista, přezdívaný Nesquick (podle posledních zpráv od kapely již sestavu opustil - pozn. Marigold) .
Po troše historie otázka týkající se názvu – jak vznikl a jak moc souvisí s regionem, ze kterého pocházíte?
Kdo ho vymyslel? No, Cyklo, dlouholetý redaktor Sparku a někdejší frontman ostravských grinderů Pathologist.
Eh?
Pracoval totiž se mnou v redakci jednoho ostravského týdeníku. Když jsme se přejmenovali z Greedy Invalid na G. I., neustále si mne dobíral, co to vlastně znamená. Kromě mnoha úchylných jemu vlastních tipů vystřelil nazdařbůh i název GALACTIC INDUSTRY. Tenkrát jsem ho vypustil z hlavy s tím, že tak úplně špatný nápad to není, zvlášť když je naše muzika hodně space a navíc jsme z Ostravska, které je symbolem hutního průmyslu. Když pak došlo k výše zmiňovanému ´rozštěpu´ G. I., vzpomněl jsem si na tento nápad. Klukům se líbil stejně jako mně, takže jsme jako GALACTIC INDUSTRY začali fungovat ze dne na den.
Podle propagačního e-mailu se nebojíte vymezení oním profláknutým pojmem „nu-metal“. Co ty osobně považuješ na GI za nu-metalem ovlivněné? A co vlastně považuješ za náplň spojení nu metal?
My totiž pod pojmem nu-metal nechápeme pouze americké kapely typu Linkin Park, Limp Bizkit, Deftones, P. O. D., Alien Ant Farm a mnohé další, ale v širším pohledu jako novou, moderní, různými směry vyvíjející se formu těžkého kovu. A právě novodobé pojetí tvrdého kytarového zvuku nás pojí s onou profláknutou škatulkou nu-metal. A navíc je to pořád lepší, než kdybychom se prezentovali novým potencionálním posluchačům jako metalová formace. Ke klasice tohoto žánru, jako třeba Iron Maiden či Judas Priest, máme přece jen o dost dál…
Jaké kapely na vás mají největší vliv – nebo se vlivům zvenčí snažíte bránit?
Nebudu tvrdit, jako někdo, že jsme zcela nezávislí a žádným vlivům nepodléháme. Naopak musím přiznat, že rád podléhám inspiracím, i když faktem je, že to v konečném výsledku vím jenom já. Galaktický filtr je tak neúprosný… Jinak by si v naší hudbě mohl slyšet třeba Slayer, Panteru, Metallicu, Megadeth, Faith No More, Rammstein, Farmer Boys, Oomph!, Linkin Park, Deftones, Suede, Prodigy, Depeche Mode, Massive Attack a nakonec taky Scooter, Robbieho Williamse nebo Madonnu. Vyber si, co uznáš za vhodné…
Jak bys tedy absolutnímu neználkovi popsal album Perfect Life?
Třeba mix výše uvedených kapel, to je ale stejně profláklá fráze stejně jako termín nu-metal, že… No, v podstatě je to pop, akorát že výrazové prostředky jsou poněkud netradiční… Ne, tak ještě sušeji - souboj tvrdých, podlazených kytar a úderných bicích s atmosférickým klávesami a melodickým zpěvem…
Tvůj oblíbený kytarista...
„Přestože jsem sám kytarista, nemám žádného oblíbeného geroje. Ani v kapele ješitně neupřednostňuju svůj nástroj. Je to dáno tím, že jsem vždy kytaru bral jako část celku, ostatně i vlastní skladby dělám tak, že kytary dodělávám až nakonec, kdy už jsou hotové bicí, basa a klávesy. Každopádně mám rád kytaristy, kteří hrajou hodně hustě a agresivně, od hlubokého H.
…a zpěvák?
Co se týče zpěváků, tam mám své oblíbené hlasy - Mathias Sayer z něměckých Farmer Boys, Till Lindemann z Rammstein, Dave Mustaine (přestože kdekdo nemůže přijít na jeho kačerodonaldovský projev), nebožák Lane Staley z Alice in Chains, Chris Holmes z Paradise Lost, John Bush z Anthrax a mnoho dalších. Obecně vzato, líbí se mi více zpěváci, kteří třeba na tom nejsou tak dobře technicky, ale mají v hlase něco, co dokonale dotváří nezaměnitelné vyznění jejich mateřských kapel, uf!
Pár slov k textům – představují poměrně svébytnou reflexi světa kolem nás – vznikaly rovnou v angličtině, nebo nejprve v češtině? A jak jste vůbec řešili otázku jazyka, ve kterém bude kapela „fungovat“?
Přiznám barvu, na sedmdesát procent vznikaly v angličtině, zbytek v češtině. V současné době makám na zlepšení své english gramotnosti, aby to příště mohlo být už na sto procent… Otázka jazyka byla jasně daná předem – jestli se chceme možná někdy podívat ven, tak existuje jedině tato cesta, žádná jiná. Je pravdou, že hodně věcí by se zjednodušilo, kdybych zpíval česky, ale já vlastně česky zpívat ani neumím…
A jak na vaši angličtinu reaguje český rockový národ?
Rozporuplně. Hodně lidí mi pokládá celkem dost debilní otázku, kterou se sami nevědomky shazují, že si s angličtinou zrovna vůbec netykají – a proč nezpíváte česky? Kdyby se aspoň zeptali opačně, proč zpíváme anglicky, tak to pochopím a snažím se to vysvětlit, ale jinak to odmítám rozvádět. Prostě to tak je…
Kdybys měl v kostce shrnout ideu, kterou texty a hudba na albu sledují...
Teď jsi mě dostal, to asi nebudu umět… No kdybych byl pseudointelektuál, tak bych to mohl říct třeba takhle: Vlastní idea textů debutního alba Perfect life? vyvěrá z reflexe našich soukromých životů, ultrafalešnosti lidské přetvářky a nejrůznějších negativních sociálních jevů. V podstatě jsou spíš kriticky nalazené, ale s náznakem řešení, s jistou dávkou nostalgie a melancholie, což se pojí s vesmírným rozměrem naší hudby, kterou drží při zemi tvrdý spodek a hlavně ostravské hutě…
Chvíle pro věštbu – jak vidíš osud a budoucí kroky světa, ve kterém žijeme – černě, bíle?
Paradoxně tolik proklínaná globalizace mě vede k víře, že se svět přece jen nakonec uklidní, ale bude to ještě chvíli trvat. Minimálně do té doby, než se vyřeší izraelsko-palestinský konflikt, kterým se uzavře pomyslný historický kruh. Mír na Blízkém východě je zkrátka klíčem k míru celosvětovému. Teď jsem to ale řekl jako nějaký Brežněv, co?
Ale vážně, když se lidé naučí ignorovat fakt, že jsou řízeni pro pouhý pocit zemětvornosti určité úzké skupiny vyvolených, tak najdou vnitřní spokojenost a klid v duši a nebudou mít náladu na nějaké malicherné spory… Jé, to mi zas připomíná jehovisty, no radši toho věštění necháme!
Dobrá, vrátíme se k muzice. Vzhledem k tomu, že debut vydal Popron Music, budou Vás mnozí „undroši“ házet do komerčního pytle. Kam sami sebe řadíte – do UG, na „hlavní scénu“, nebo to prostě neřešíte? Nemáš někdy pocit, že jste se ocitli tak trochu v mezipatře – na českým mainstream příliš tvrdí, na UG zase příliš mainstreamoví? Jste vlastně jedna z prvních metalových kapel, která zkouší tuhle zrádnou střední cestu...
Trefa do černého! V současné jsme v undegroundu v podstatě vůči všem! Tím, že se hudebně pohybujeme dost na hraně, jsme skutečně pro klasické metalisty příliš moderní, pro alternativce zase moc metaloví. Takže jsme paradoxně možná přijatelní asi pro ten většinový zbytek, který jede v mainstreamu, ale tomu by to musel někdo nacpat do hlavy. K takovému plánu však potřebuješ velké finanční prostředky, kterými bohužel zrovna nedisponujeme. Z těchto důvodů tak zcela nesouhlasím s tvým názorem, že jsme pro mainstream příliš tvrdí – vem si takový Rammstein, který u nás boduje hlavně díky tomu, že zasáhl lidi, kteří normálně tvrdou muziku neposlouchají. A navíc si myslím, že dneska už tvrdost tak nerozhoduje jako kdysi, však koukni na MTV, kde vedle Anastacie pustí klidně Systém of a Down…
Dovedeš si teda představit, že All We Are Pieces budou běžně hrát dejme tomu na Evropě 2, vedle Kryštofa, Lucie, Tata Bojs?
Bohužel pro nás česká rádia zatím nekopírují třeba MTV nebo VIVU, ale vybírají si jenom to, co se jim hodí. Ale já jim to nemám za zlé, trošku se orientuju v „rozhlasové“ problematice a vím, že je to jejich obživa, která těží z nejlukrativnějšího a tudíž nejsnáze dosáhnutelného segmentu trhu. To, že se zbytečně mlátí v jedné části pískoviště, je věc jiná. My jsme bohužel moc malý trh na to, abychom si mohli dovolit experimentovat v prvním plánu. Právě proto až teď pomalu, ale jistě začínají vznikat česká rocková rádia, které můžou dát českým tvrdým kapelám novou šanci. Takže All we are pieces na Evropě 2 ne, snad jedině Fall down…
Pokus se shrnout dojmy, jaké máš po vydání alba – tzn. reakce tisku, fanoušků, prodejní čísla, koncerty...
Na odezvy kritiky až na jednu výjimku v časopise Big Beng! si nemůžeme stěžovat, převládají pozitivní až hodně pozitivní recenze. U fanoušků je to rozdělené generačně – pro lidi nad třicet, odkojeným klasickým, byť hodně tvrdým pojetím hudby, je to poněkud těžko uchopitelná muzika. Nepozdává se jim, že někdo do tvrdých kytar cpe techno klávesy…
Logicky se pak u mladých fans setkáváme s celkem frenetickým nadšením. Na prodejní čísla je ještě moc brzy, CD vyšlo letos na konci března, ale co víme už teď jistě, na zlatou desku to určitě nebude… Koncerty jsme zatím odehráli dva, vybíráme si jen ty, které stojí za to. V nejbližším termínu vystoupíme 24. srpna na festivalu v Žopech u Holešova.
Jak se jeví pro GI budoucnost – kdy bude nová deska, chystáte se někam za hranice?
Nová deska bude, až se proflákne ta první a ještě k tomu ji vydáme v remixované podobě… DJ Tráva se prý na to už těší… No, druhá deska, ona je vlastně už vylisovaná, ale čeká v překladišti Galaktického průmyslu, takže ji bude ještě dlouho trvat, než doputuje červoděrnými logistickými kanály k nám na Zem. Za hranice se chystáme rozhodně a neustále, teď jsem nedávno posílal cédéčko až na Sibiř, do Novosibirsku, kde žijí blázni do české hudby, takže čekáme každou chvíli na pozvání…
A závěr stejně obligátní jako začátek – prostor na myšlenku dne, vzkaz, apel pro čtenáře tohoto rozhovoru...
Kurva, lidi, nebuďte konzervy! Jinak na vás půjdem s otvírákem!!!
Díky a ať se daří.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.